Kategorie

I.kategorie - katarální chronický zánět nebo hnisavý chronický zánět projevující se maximálně 2x do roka
II.kategorie - katarální chronický zánět nebo hnisavý chronický zánět projevující se více než 2x do roka, bez postižení sluchu
III.kategorie - chronický zánět s postižením kosti nebo s cholesteatomem, nebo s mastoidititidou, postižení sluchu, operační řešení, kompenzační pomůcky

Zánět středního ucha může probíhat v různé intenzitě - od téměř nezřetelné reakce sliznice až k těžkému akutnímu rozpadovému či chronickému zánětu. Intenzita zánětu může kolísat a v každé fázi může dojít k vyhojení (s většími či menšími rezidui).
Dělí se na akutní a chronický zánět. Do chronické skupiny SIP patří jen pacienti s chronickou otitidou.

Akutní otitis media:

Otitis media chronica:

Původci: na podkladě opakovaných akutních zánětů a individuální dispozice (nejčastější nálezy S. aureus, Ps. aeruginosa)

Klinický obraz: nedoslýchavost, šelesty, bolest

Diagnostika: otoskopie (od změn ve smyslu infiltrace, překrvení, vymizení reflexu až po vyklenutí a perforaci se spontánní sekrecí), pneumootoskopie (pouze při celistvém bubínku, nevhodná u bolestivých stavů), tympanometrie (většinou B křivka, ale i C křivky v počátečním stádiu), audiogram (narůstající převodní nedoslýchavost), RTG v různých projekcích.
Pro bakteriologickou diagnostiku: výtěr z krku (z tonzil a zadní stěny faryngu), punktát z paranasálních dutin, výtěr ze zevního zvukovodu, vyšetření tekutého obsahu po paracentéze.
Pro virologickou diagnostiku: výtěr z nosohltanu (častěji výtěr z faryngu + nosu, ne tonzil), výtěr z nosu (výjimečně).
Pro sérologickou diagnostiku: sražená krev cca 5 ml

Léčba: celkově ATB při akutní exacerbaci, lokální, chirurgická

Katarální chronický zánět

Katarální chronický zánět (otitis media chronica catarrhalis) je buď s převahou sekrece (otitis media chronica exsudativa, otitis media chronica secretoria), nebo s tendencí ke vzniku atelektázy a vazivové fixaci (otitis media chronica adhaesiva).

Objektivně: ztluštělý, vpáčený bubínek bez perforace, s různě silně vyjádřenými rezidui po otitidách, jizvami, kalcifikacemi. Pneumatizace výběžku mastoideálního je pravidelně utlumena. Dále zjistíme sníženou pohyblivost bubínku.

Diferenciální diagnóza: otoskleróza (společná je progresivní nedoslýchavost).

Prevence: adekvátní léčba akutních zánětů jak oblasti středouší, tak nosohltanu, včas provedená paracentéza, případně adenotomie, sledování sluchu a tympanometrického nálezu.
Při nálezu hlenovité sekrece - odsátí a zavedení transtympanické drenáže. U malých dětí je nutný nácvik správného dýchání, nosní hygiena, autopolitzerace pomocí nafukovacího balónku.

Hnisavý chronický zánět

Chronický hnisavý zánět je klasicky dělen na tři typy:

• chronický hnisavý zánět středouší prostý, postihující sliznici
• chronický hnisavý zánět středouší s postižením kosti, zasahující přilehlou kost
• chronický hnisavý zánět středouší s cholesteatomem, postupně destruující celé okolí

Charakteristika: prolongovaný průběh, výrazné patologicko-anatomické změny, při jejichž zhojení nedochází k restituci ad integrum.

Výskyt: nejčastěji ve školním věku, v 1 až 7 %. Asi v jedné pětině případů je oboustranný, ale velikost změn se zpravidla významně liší.

Chronický hnisavý zánět středouší prostý

Postihuje sliznici, hlavně v mesotympanu (forma mesotympanická, otitis media chronica suppurativa mesotympanalis), vyvíjí se zpravidla z akutního zánětu, bakteriologicky zjistíme smíšenou flóru. Na bubínku je centrální, různě velká perforace, anulus fibrokartilagineus bývá nedotčený. Manubrium mallei zánětu odolává, takže velké perforace mívají ledvinovitý tvar.

Bakteriologicky: smíšená flóra, pokud se výrazně účastní alergická složka zánětu, může být výtěr negativní.

Diferenciální diagnóza:

• zánět zevního zvukovodu (jak samostatný - sekret není hlenovitý, bubínek celistvý - tak sdružený se zánětem středouší)
• akutní zánět středního ucha (spojený s teplotou, perforace je drobná, sekrece pulzuje s tepem)
• akutní vzplanutí chronického zánětu (zvýraznění výtoku, pulzující reflex a zároveň příznaky chronického zánětu)
• zánět s ostitidou (okrajová perforace, známky cholesteatomu, sekrece páchne i po výplachu)
• nádor (křehké granulace, tendence ke krvácení, bez histologického vyšetření nelze odlišit od jiného chronického procesu)

Průběh: nemocný si může stěžovat na občasný výtok z ucha a případně na zhoršení sluchu, které však, zvláště u dítěte, může uniknout pozornosti. Potíže se zpravidla objeví v souvislosti s infekcí horních cest dýchacích a mohou se střídat i s poměrně dlouhými obdobími bez příznaků. Zánět se může zhojit i spontánně, a to jak s přetrvávající suchou perforací na bubínku, tak jizvou, případně s dalšími rezidui. Komplikace nejsou časté. V době širokého podávání antibiotik méně častý než dříve, je častější v populaci s nižší hygienickou úrovní.

Léčba: musí být zaměřena na odstranění disponujících faktorů, celkové stavy oslabující imunitu (včetně alergie), léčbu zánětlivých onemocnění horních cest dýchacích, průchodnost nosu a nosohltanu, u dětí navození správných návyků při dýchání a smrkání. Další cílenou léčbu zajistí otorinolaryngologie.

Chronický hnisavý zánět středouší s postižením kosti

je zánět postihující kromě sliznice i kost.Vyvíjí se z těžkých forem akutního zánětu nebo při celkovém oslabení. Zřídka se vyvíjí samostatně, většinou je spojený s cholesteatomem. Příznaky těchto dvou zánětů jsou podobné.

Chronický hnisavý zánět středouší s cholesteatomem

je prolongovaný zánět charakterizovaný hnisavou sekrecí různé intenzity se současným postižením sliznice i kostěných struktur skalní kosti a přítomností epitelového útvaru - cholesteatomu.